Sylva Ficová

povinná četba pro všechny titulkáře (recenze)

 

Když vloni vyšla knížka Titulkujeme profesionálně, čekala jsem tak trochu událost a rozruch. Především je to vůbec poprvé, kdy u nás někdo zevrubně popsal základní zásady titulkování, o kterých se v zahraničí píše a diskutuje běžně v odborných kruzích. Autor a vydavatel knížky, překladatel Miroslav Pošta, se navíc rozhodl nabídnout svoje vlastní postupy a zkušenosti – i to je v českých překladatelských vodách zatím spíš unikát.

V celkem třiadvaceti kapitolách se zabývá v podstatě vším, co se titulkování týká. Upozorňuje na záludnosti autorského zákona i daňových předpisů (zejména v situaci, kdy titulkář překládá pro zahraniční agentury a firmy), věnuje se situaci titulkářů v Evropě a u nás a popisuje základní postupy titulkářské práce, včetně odposlechu nebo ukázek dělení, krácení a časování titulků. Autor uvádí i konkrétní tipy na vhodný software pro titulkování (klasicky doporučuje například Subtitle Workshop) a časování (VisualSubSync), popisuje práci s jazykovými korpusy i způsob práce s textovým editorem a vyhledávání na internetu – tedy to základní, co by všichni překladatelé sice měli znát, co však bohužel běžně nepoužívají. Zvlášť u praktických částí této „příručky“ jsem si říkala, že její tištěná podoba je velké plus: obsahuje totiž nejen tabulku zástupných znaků a kódů pro hledání ve Wordu (ano, opravdu s ním titulkáři někdy pracují), ale i jednostránkový „tahák“ se základními titulkářskými pravidly. Moje nejoblíbenější zní: „Důležitější je gramatika než estetika.“

Knížku určitě ocení nejen profesionální titulkáři, ale i amatérští „fansubbers“, které Miroslav Pošta jako jeden z mála profesionálů neopomíjí. Když totiž oslovil pět titulkářů pro rozhovory zveřejněné v příloze, neváhal po boku mediálně známé Dany Hábové či Jiřího Joska zařadit možná nečekaně, a přece naprosto logicky i překladatelku, která se pohybuje i v prostředí fanouškovských titulkářů. Celou knížkou se vine důraz na všechny aspekty, které s titulky souvisí a pro které mají mnozí překladatelé titulkování rádi: určitou jazykovou volnost a možnost výběru softwaru pro práci, kreativitu a možnost hrát si se slovy. Autor také přímo nabízí témata pro další studium nebo výzkum.

Na některých místech se však bohužel nevyhne generalizaci – tvrdí například, že český dabing bývá kvalitnější než titulky, i když vysílání komerčních televizních stanic i některá DVD nás přesvědčují spíš o opaku. Podobně nelze říct, že zahraniční titulkovací společnosti na rozdíl od českých nevyužívají korektory – moje zkušenosti jsou poněkud jiné: korekturu si často nechají zpracovat i firmy pro komerční videa a u některých titulkovacích společností není výjimkou, že titulky před konečným zpracováním vidí nejméně dva další překladatelé v roli jazykových a technických korektorů. V knize také chybí zmínka o online titulkování, které se dnes prosazuje nejen u konferencí, ale i u titulkování reklamních spotů (viz například SubPLY). I to je však další téma k diskuzi, k níž autor přímo vybízí a která se snad konečně rozvine i jinde než na uzavřených a spikleneckých diskusních fórech.

I přes tyto drobné výhrady mě knížka Titulkujeme profesionálně nadchla a rozhodně ji doporučím každému, kdo s titulky pracuje – ať už profesionálně nebo jen ze zájmu, třeba pro komunitu fanoušků televizních seriálů nebo jen sebe – i já jsem v ní po několika letech titulkaření našla tipy, které jsem neznala. Jako„pilkunnussija“ jsem ocenila i skvělou redakci (tiskařský ani jiný šotek zjevně neřádil). Příručku by mohli ocenit i studenti a učitelé překladatelství, ostatně je s podivem, že dávno nevyšla jako učebnice. Pokud si knížku koupíte přímo u autora, nabízí ještě jeden bonus: Miroslav Pošta ji průběžně aktualizuje v podobě dodatků, které zasílá e-mailem. Takže: neváhejte.

Převzato z: http://blok.ficova.com/2012/03/09/povinna-cetba-pro-titulkare/